Továrna byla postavena v letech 1798 – 1800 a původně sloužila jako tiskárna jemné tkaniny - kartounu. V roce 1825 ji zakoupil podnikatel Josef Herzig. O dva roky později Herzig získal i za továrnou ležící brusírnu skla. Na tomto místě nechal v roce 1828 postavit budovu přádelny bavlny, strojírnu, bělidlo, barevnu a úpravnu. Tkaní lnu se tak v místní oblasti změnilo na tkaní bavlněných látek a bavlna se díky tomu stala snadno dostupným materiálem. V roce 1837 do továrny vstoupili Herzigovi synové a společnost byla přejmenována na Josef Herzig & Söhne.
Ve 40. letech 19. století provozovala továrna celkem 5196 vřeten a zaměstnávala 113 dělníků. Pohon továrny vodní silou řeky Nisy se stal postupem času nedostačující, proto byl v roce 1842 uveden do provozu první parní stroj v kraji, který doplňovaly dvě vodní turbíny. Po roce 1855 v čele společnosti stanul Anton Herzig, tehdy již továrna provozovala mechanickou tkalcovnu o 244 stavech s roční produkcí kolem 3300 kusů bavlněných látek. V té době textilka zaměstnávala kolem 300 lidí. Součástí areálu byla i administrativní budova, sklad uhlí a kovárna. Hlavními obchodními partnery měla Herzigova továrna v Itálii, v Uhrách a Sedmihradsku. Vyváželo se především surové, bílé i barvené bavlněné zboží. Firma získala nespočet zásluh a medailí z průmyslových výstav ve Vídni, Lipsku, Mnichově, Londýně a Paříži. V roce 1859 však zbankrotoval hlavní obchodní partner společnosti – bankovní dům Arnstein & Eskeles, což vedlo firmu Josef Herzig & Söhne k velkým finančním ztrátám a posléze k prodeji továrny.
V továrně se v následujících letech vystřídalo několik dalších majitelů, až ji v roce 1880 zakoupila ve své době největší bavlnářská společnost v Rakousku-Uhersku, firma Mautner & Osterreicher v čele s průmyslníkem Isaacem Mautnerem z Náchoda. V roce 1895 měla továrna celkem 1000 stavů. Společnost přestála 1. světovou válku a ve výrobě pokračovala i po vzniku Československa. Největším akcionářem firmy tehdy byla pražská Živnobanka.
Textilka se po několika přestavbách a proměnách dochovala až do současnosti. V 50. letech však přestala sloužit textilnímu průmyslu a přešla pod národní podnik Bižuterie. Veřejnosti byla známá pod pojmem Silka.
V roce 2002 koupila areál továrny společnost G&B Beads, s.r.o. a přesunula do něj výrobu skleněných perlí a bižuterie. V roce 2020 společnost G&B Beads bezúplatně postoupila nevyužívané továrenské prostory nadačnímu fondu/občasnkému sdružení Nisa Factory za účelem vybudování centra pro současné umění, vědu a technologie.
Továrna byla postavena v letech 1798 – 1800 a původně sloužila jako tiskárna jemné tkaniny - kartounu. V roce 1825 ji zakoupil podnikatel Josef Herzig. O dva roky později Herzig získal i za továrnou ležící brusírnu skla. Na tomto místě nechal v roce 1828 postavit budovu přádelny bavlny, strojírnu, bělidlo, barevnu a úpravnu. Tkaní lnu se tak v místní oblasti změnilo na tkaní bavlněných látek a bavlna se díky tomu stala snadno dostupným materiálem. V roce 1837 do továrny vstoupili Herzigovi synové a společnost byla přejmenována na Josef Herzig & Söhne.
Ve 40. letech 19. století provozovala továrna celkem 5196 vřeten a zaměstnávala 113 dělníků. Pohon továrny vodní silou řeky Nisy se stal postupem času nedostačující, proto byl v roce 1842 uveden do provozu první parní stroj v kraji, který doplňovaly dvě vodní turbíny. Po roce 1855 v čele společnosti stanul Anton Herzig, tehdy již továrna provozovala mechanickou tkalcovnu o 244 stavech s roční produkcí kolem 3300 kusů bavlněných látek. V té době textilka zaměstnávala kolem 300 lidí. Součástí areálu byla i administrativní budova, sklad uhlí a kovárna. Hlavními obchodními partnery měla Herzigova továrna v Itálii, v Uhrách a Sedmihradsku. Vyváželo se především surové, bílé i barvené bavlněné zboží. Firma získala nespočet zásluh a medailí z průmyslových výstav ve Vídni, Lipsku, Mnichově, Londýně a Paříži. V roce 1859 však zbankrotoval hlavní obchodní partner společnosti – bankovní dům Arnstein & Eskeles, což vedlo firmu Josef Herzig & Söhne k velkým finančním ztrátám a posléze k prodeji továrny.
V továrně se v následujících letech vystřídalo několik dalších majitelů, až ji v roce 1880 zakoupila ve své době největší bavlnářská společnost v Rakousku-Uhersku, firma Mautner & Osterreicher v čele s průmyslníkem Isaacem Mautnerem z Náchoda. V roce 1895 měla továrna celkem 1000 stavů. Společnost přestála 1. světovou válku a ve výrobě pokračovala i po vzniku Československa. Největším akcionářem firmy tehdy byla pražská Živnobanka.
Textilka se po několika přestavbách a proměnách dochovala až do současnosti. V 50. letech však přestala sloužit textilnímu průmyslu a přešla pod národní podnik Bižuterie. Veřejnosti byla známá pod pojmem Silka.
V roce 2002 koupila areál továrny společnost G&B Beads, s.r.o. a přesunula do něj výrobu skleněných perlí a bižuterie. V roce 2020 společnost G&B Beads bezúplatně postoupila nevyužívané továrenské prostory nadačnímu fondu/občasnkému sdružení Nisa Factory za účelem vybudování centra pro současné umění, vědu a technologie.
Oldřich Plíva Pokračování
11.12. - 31.3.2023

Výstavu Oldřicha Plívy doplňuje výběr z prací pozapomenutého textilního výtvarníka Rudolfa Mejsnara. Kromě uměleckého nadání oba autory spojuje i rodinná přízeň. Ryzost tvůrčí energie obou autorů je nerozlučně spjata s kořeny, které vycházejí ze skrytého potenciálu rodného kraje. Dávný genius loci – kouzlo Jizerských hor a Podkrkonoší – a respekt k rodovým tradicím jsou v souhrnu dostatečným vysvětlením, proč oba autoři dali přednost životu v ústraní. A přesto si jejich myšlenkově i umělecky vyhraněná díla po zásluze našla cestu do dalekého zahraničí. V případě staršího textilního výtvarníka Rudolfa Mejsnara na světové výstavy v Bruselu 1958, v Montrealu 1967 a později do Německa, Oldřich Plíva je zastoupen v řadě významných muzeí po celém světě a stále patří k žádaným autorům pro aktuální účast na mnoha sklářských výstavách. Společná výstava obou autorů je nejenom zaslouženým připomenutím mimořádné tvorby, ale zároveň přesvědčivou inspirací pro nastupující uměleckou generaci.
Big Bead
18.3. - 18.11.2022

Tak malý a přesto jeho dopad vidíme po celém světě.
Třesk! Sklep! Půda! Dno!
Točí se kolem nás. Filtrujeme třídíme a reagujeme. Zpracováváme recyklát. Pro někoho odpad, pro SKUBB. poklad. Jakub Neufuss a Jan Salanský představují expozici, která je nejen o skle. Reaguje na skutečnosti dnešní doby a často surealistickým pohledem poukazují na kolotoč světa. Pravá střídá levou! Propojují neslučitelné kontexty, které promítají do soch, obrazů, instalací či ArtDesignových prvků. Hravým ale přímočarým způsobem výstava prezentuje roční práci těchto dvou mladých umělců.
Dialogy
13.12.2021- 11.2.2022

Jiří Řízek je malíř jehož tvorba z posledních let je charakteristická originálními abstrakcemi s dokonalou změtí kresebných linek, litých emailů a skvrn vytvořených rozmývanou černou tuší. Nedílnou součástí tvorby jsou nejen básně, ale také aforismy :
Slepec vidí lépe než blbec
Lidé si nevyměňují názory, ale informace.
Mlčení je nejvýhodnější forma komunikace.
Nebezpečný není blbec Obecný, ale blbec Mesiáš..
To, co má cenu se obvykle liší od toho, co má smysl.
Naše JÁ je dočasně propůjčeným kousíčkem Boží energie.
Naše štěstí nepramení z toho, co máme, ale z toho, jací jsme.
HEAVY DOTS
29.11.2019- 25.5.2020

Výstava Heavy dots představí tři mladé umělce Michaelu Spružinovou, Lucii Švitorkovou a Davida Mazance zabývající se různými disciplínami, mezi nimiž převládá sklo a malba. Hlavním pojítkem této výstavy je různá podoba skleněného korálku, bodu či tečky.
Výstava Heavy dots se vztahuje k prostředí, ve kterém se nachází. Tím je oblast Jablonce nad Nisou, tedy města proslulého výrobou skleněného korálku. Pavilon výstavy se nachází přímo v areálu společnosti GB Beads, v sousedství její historické budovy, kde se skleněné korálky vyrábí. Nachází se v ní i unikátní muzeum výroby jabloneckých korálků a bižuterie. Tři mladí tvůrci neotřelou formou toto téma reflektují a důvtipně si s ním pohrávají a posouvají tak hranice použití a vnímání skleněného korálku.
Michaela Spružinová a Lucie Švitorková se zabývají sklem, avšak obě k němu mají zcela rozdílný přístup. Skleněný korálek přetavují obě umělkyně do nových podob i užití. Obě jsou taktéž absolventkami ateliéru Skla Ilji Bílka na Fakultě umění a designu UJEP v Ústí nad Labem.
Pro Michaelu Spružinovou jsou hlavní surovinou recyklované střepy skla, korálky nebo skleněné tyče které pečlivě skládá k sobě. V náročném procesu tak vznikají unikátní tavené plastiky a křehké objekty. Pohrává si v nich s tvarovou podobností banálních předmětů a ženských křivek. Míša představuje originální autorský rukopis v oblasti skla, ale i v dalších médiích, kterými tuto svou doménu rozšiřuje. Žije a tvoří v Ústí n. L., pedagogicky pak působí na zlínské Univerzitě Tomáše Bati jako odborná asistentka v ateliéru Design skla.
V tvorbě Lucie Švitorkové lze vnímat dvě významné tvůrčí linie, a to jednak čistý tvarový minimalismus s akcentem na efektní detail, a to hlavně v případě tavené plastiky a designu skla. Další linií, která se prolíná Lucčinou prací, je pak krajina, kterou volně přenáší do malby a artefaktů ze skla, v kombinaci s nejrůznějším materiálem. Charakteristické pro Lucčinu tvorbu je tak balancování mezi hmotou efemérní a křehkou versus bytelnou a věčnou. Lucie je rodačkou z Železného brodu, kde i dnes působí, vyučovala zde na SSUPŠ a je součástí týmu společnosti Lhotský s. r. o.
David Mazanec je absolventem ateliéru Malby I Daniela Balabána na ostravské Fakultě umění. Jistý vliv na jeho tvorbu lze spatřovat i v jeho předchozím působení na SSUPŠ v Železném brodě, odkud David i pochází. Jde zejména o navození dojmu prostoru v obraze a práci s ním, používání opakujících se symbolů, které by se daly vnímat například i jako skleněné korále a tvoření minimalistických objektů zavěšených v prostoru, na pozadí krajiny, či pomyslné zdi. Postupně se David dopracoval k abstrakci, zejména díky oněm opakujícím se prvkům, především bodů, teček, koleček, které však do obrazu skládá s důvtipem a hravostí na pozadí umně vedenými, tu méně, tu více výraznými tahy štětce, spreje apod. V konkrétnější rovině jeho prací zapojuje stříkané motivy např. čůrajícího panáčka, či geometrické tvary skládané do variací kompozic, z nichž opět skládá obrazce, některé pak zapojuje i do krajiny.
Výstava se uskuteční v novém pavilonu společnosti GB Beads za kurátorského vedení Galerie Ahoj Nazdar Čau.