Továrna byla postavena v letech 1798 – 1800 a původně sloužila jako tiskárna jemné tkaniny - kartounu. V roce 1825 ji zakoupil podnikatel Josef Herzig. O dva roky později Herzig získal i za továrnou ležící brusírnu skla. Na tomto místě nechal v roce 1828 postavit budovu přádelny bavlny, strojírnu, bělidlo, barevnu a úpravnu. Tkaní lnu se tak v místní oblasti změnilo na tkaní bavlněných látek a bavlna se díky tomu stala snadno dostupným materiálem. V roce 1837 do továrny vstoupili Herzigovi synové a společnost byla přejmenována na Josef Herzig & Söhne.
Ve 40. letech 19. století provozovala továrna celkem 5196 vřeten a zaměstnávala 113 dělníků. Pohon továrny vodní silou řeky Nisy se stal postupem času nedostačující, proto byl v roce 1842 uveden do provozu první parní stroj v kraji, který doplňovaly dvě vodní turbíny. Po roce 1855 v čele společnosti stanul Anton Herzig, tehdy již továrna provozovala mechanickou tkalcovnu o 244 stavech s roční produkcí kolem 3300 kusů bavlněných látek. V té době textilka zaměstnávala kolem 300 lidí. Součástí areálu byla i administrativní budova, sklad uhlí a kovárna. Hlavními obchodními partnery měla Herzigova továrna v Itálii, v Uhrách a Sedmihradsku. Vyváželo se především surové, bílé i barvené bavlněné zboží. Firma získala nespočet zásluh a medailí z průmyslových výstav ve Vídni, Lipsku, Mnichově, Londýně a Paříži. V roce 1859 však zbankrotoval hlavní obchodní partner společnosti – bankovní dům Arnstein & Eskeles, což vedlo firmu Josef Herzig & Söhne k velkým finančním ztrátám a posléze k prodeji továrny.
V továrně se v následujících letech vystřídalo několik dalších majitelů, až ji v roce 1880 zakoupila ve své době největší bavlnářská společnost v Rakousku-Uhersku, firma Mautner & Osterreicher v čele s průmyslníkem Isaacem Mautnerem z Náchoda. V roce 1895 měla továrna celkem 1000 stavů. Společnost přestála 1. světovou válku a ve výrobě pokračovala i po vzniku Československa. Největším akcionářem firmy tehdy byla pražská Živnobanka.
Textilka se po několika přestavbách a proměnách dochovala až do současnosti. V 50. letech však přestala sloužit textilnímu průmyslu a přešla pod národní podnik Bižuterie. Veřejnosti byla známá pod pojmem Silka.
V roce 2002 koupila areál továrny společnost G&B Beads, s.r.o. a přesunula do něj výrobu skleněných perlí a bižuterie. V roce 2020 společnost G&B Beads bezúplatně postoupila nevyužívané továrenské prostory nadačnímu fondu/občasnkému sdružení Nisa Factory za účelem vybudování centra pro současné umění, vědu a technologie.
Továrna byla postavena v letech 1798 – 1800 a původně sloužila jako tiskárna jemné tkaniny - kartounu. V roce 1825 ji zakoupil podnikatel Josef Herzig. O dva roky později Herzig získal i za továrnou ležící brusírnu skla. Na tomto místě nechal v roce 1828 postavit budovu přádelny bavlny, strojírnu, bělidlo, barevnu a úpravnu. Tkaní lnu se tak v místní oblasti změnilo na tkaní bavlněných látek a bavlna se díky tomu stala snadno dostupným materiálem. V roce 1837 do továrny vstoupili Herzigovi synové a společnost byla přejmenována na Josef Herzig & Söhne.
Ve 40. letech 19. století provozovala továrna celkem 5196 vřeten a zaměstnávala 113 dělníků. Pohon továrny vodní silou řeky Nisy se stal postupem času nedostačující, proto byl v roce 1842 uveden do provozu první parní stroj v kraji, který doplňovaly dvě vodní turbíny. Po roce 1855 v čele společnosti stanul Anton Herzig, tehdy již továrna provozovala mechanickou tkalcovnu o 244 stavech s roční produkcí kolem 3300 kusů bavlněných látek. V té době textilka zaměstnávala kolem 300 lidí. Součástí areálu byla i administrativní budova, sklad uhlí a kovárna. Hlavními obchodními partnery měla Herzigova továrna v Itálii, v Uhrách a Sedmihradsku. Vyváželo se především surové, bílé i barvené bavlněné zboží. Firma získala nespočet zásluh a medailí z průmyslových výstav ve Vídni, Lipsku, Mnichově, Londýně a Paříži. V roce 1859 však zbankrotoval hlavní obchodní partner společnosti – bankovní dům Arnstein & Eskeles, což vedlo firmu Josef Herzig & Söhne k velkým finančním ztrátám a posléze k prodeji továrny.
V továrně se v následujících letech vystřídalo několik dalších majitelů, až ji v roce 1880 zakoupila ve své době největší bavlnářská společnost v Rakousku-Uhersku, firma Mautner & Osterreicher v čele s průmyslníkem Isaacem Mautnerem z Náchoda. V roce 1895 měla továrna celkem 1000 stavů. Společnost přestála 1. světovou válku a ve výrobě pokračovala i po vzniku Československa. Největším akcionářem firmy tehdy byla pražská Živnobanka.
Textilka se po několika přestavbách a proměnách dochovala až do současnosti. V 50. letech však přestala sloužit textilnímu průmyslu a přešla pod národní podnik Bižuterie. Veřejnosti byla známá pod pojmem Silka.
V roce 2002 koupila areál továrny společnost G&B Beads, s.r.o. a přesunula do něj výrobu skleněných perlí a bižuterie. V roce 2020 společnost G&B Beads bezúplatně postoupila nevyužívané továrenské prostory nadačnímu fondu/občasnkému sdružení Nisa Factory za účelem vybudování centra pro současné umění, vědu a technologie.
Galerie Nisa Factory byla pro výstavní účely otevřena v prosinci 2021 v prostoru bývalé výrobní haly ve Mšeně nad Nisou, v továrně s historií sahající do konce 18. století. Je situovaná v druhém nadzemním podlaží do prostoru bývalé přádelny a se svými 800 m2 je velkorysým otevřeným prostorem.
Galerie si klade za cíl představovat v rámci pravidelně konaných výstav přehlídky zejména současného výtvarného umění. Základním smyslem je prezentace zaměřená na propojení genia loci a místní paměti se současnou uměleckou a uměleckořemeslnou produkcí. Tyto aspekty totiž po staletí utvářely umělecký, kulturní a hospodářský obraz místa a formují jeho podobu i v dnešních dnech.
Monografické i skupinové přehlídky mají potenciál, při zachování vysoké umělecké úrovně, obsáhnout pluralitu koncepcí a současných postmoderních přístupů. Prostor umožňující propojit prostorové instalace s klasickým závěsným obrazem i novými médii tak doplní stávající nabídku prezentace současného umění v širším regionu.
Umělecká rezidence 2021 - 2022
Studio SKUBB.
Jan Salanský a Jakub Neufuss
BIG BEAD
Kreativní příměstský tábor / 2022
V prostoru historické továrny, pár metrů od Bílé Nisy, objevíte kořeny sklářského řemesla.
Pestrý a zábavný program zahrnující kreativní aktivity, sociální dovednosti, pohybové a ekologické hry dětí již od 5 do 10 let.
Součástí týdenního pobytu je i navštívení galerie a vytvoření vlastní expozice. Rodiče jsou zvaní na závěrečnou vernisáž.
Výše příspěvku je 3.400,- Kč na týden zahrnuje oběd, doplnění pitného režimu a program. Sourozenecká sleva 15%.
Termíny: 18. 7. - 22. 7. a 15. 8. - 19. 8. 2022 od 8 do 16 hodin.
Kontakt pro rodiče: tel: 776 747 881,
Objednání termínu a zaslání přihlášky: ida.chuchlikova@gmail.com
Více informací, představení lektorů,
program, fotografie, videa naleznete na:
Black Box 2021
Otevření stálé expozice historických vinutých perlí, skleněných květinových broží v kontrastu současného moderního umění umělců Lucie Švitorkové, Jana Salanského a Jakuba Neufusse.
Heavy Dots 2019
Výstava Heavy dots představila tři mladé umělce Michaelu Spružinovou, Lucii Švitorkovou a Davida Mazance zabývající se různými disciplínami, mezi nimiž převládá sklo a malba. Hlavním pojítkem této výstavy je různá podoba skleněného korálku, bodu či tečky.
Potoky perel 2021
Lesk skleněných korálů ve větvích stromů, v trávě, v potoku protékajícím zahradou areálu Nisa Factory zavedl diváky mezi kulisy velkoformátových pláten ilustrací Matyáše Proška ze stejnojmenné knihy Potoky perel. Scénografie procházky si magicky pohrála s industriálním prostorem továrny. Tmavá zákoutí továrny ožila hrou světel doplněnou o audiovizuální efekty. Scénografie MgA. Anna Strnadová.
Andělé Jizerských hor 2019
SKUBB. s jizerským šperkem, ilustrátor MAT, výtvarnice Ištabela Barela, sochař Andrey Krasnopevtsev, architektka Pavlína Mullerová a Eliška Mullerová, výtvarnice a restaurátorka Petra Filipovská, šperkařka Renata Vydrová a poetické duo Pol Eno připravili jedinečnou objektovou, výtvarnou výstavu vycházející z dlouholeté historie sklářského kraje.
