Továrna byla postavena v letech 1798 – 1800 a původně sloužila jako tiskárna jemné tkaniny - kartounu. V roce 1825 ji zakoupil podnikatel Josef Herzig. O dva roky později Herzig získal i za továrnou ležící brusírnu skla. Na tomto místě nechal v roce 1828 postavit budovu přádelny bavlny, strojírnu, bělidlo, barevnu a úpravnu. Tkaní lnu se tak v místní oblasti změnilo na tkaní bavlněných látek a bavlna se díky tomu stala snadno dostupným materiálem. V roce 1837 do továrny vstoupili Herzigovi synové a společnost byla přejmenována na Josef Herzig & Söhne.
Ve 40. letech 19. století provozovala továrna celkem 5196 vřeten a zaměstnávala 113 dělníků. Pohon továrny vodní silou řeky Nisy se stal postupem času nedostačující, proto byl v roce 1842 uveden do provozu první parní stroj v kraji, který doplňovaly dvě vodní turbíny. Po roce 1855 v čele společnosti stanul Anton Herzig, tehdy již továrna provozovala mechanickou tkalcovnu o 244 stavech s roční produkcí kolem 3300 kusů bavlněných látek. V té době textilka zaměstnávala kolem 300 lidí. Součástí areálu byla i administrativní budova, sklad uhlí a kovárna. Hlavními obchodními partnery měla Herzigova továrna v Itálii, v Uhrách a Sedmihradsku. Vyváželo se především surové, bílé i barvené bavlněné zboží. Firma získala nespočet zásluh a medailí z průmyslových výstav ve Vídni, Lipsku, Mnichově, Londýně a Paříži. V roce 1859 však zbankrotoval hlavní obchodní partner společnosti – bankovní dům Arnstein & Eskeles, což vedlo firmu Josef Herzig & Söhne k velkým finančním ztrátám a posléze k prodeji továrny.
V továrně se v následujících letech vystřídalo několik dalších majitelů, až ji v roce 1880 zakoupila ve své době největší bavlnářská společnost v Rakousku-Uhersku, firma Mautner & Osterreicher v čele s průmyslníkem Isaacem Mautnerem z Náchoda. V roce 1895 měla továrna celkem 1000 stavů. Společnost přestála 1. světovou válku a ve výrobě pokračovala i po vzniku Československa. Největším akcionářem firmy tehdy byla pražská Živnobanka.
Textilka se po několika přestavbách a proměnách dochovala až do současnosti. V 50. letech však přestala sloužit textilnímu průmyslu a přešla pod národní podnik Bižuterie. Veřejnosti byla známá pod pojmem Silka.
V roce 2002 koupila areál továrny společnost G&B Beads, s.r.o. a přesunula do něj výrobu skleněných perlí a bižuterie. V roce 2020 společnost G&B Beads bezúplatně postoupila nevyužívané továrenské prostory nadačnímu fondu/občasnkému sdružení Nisa Factory za účelem vybudování centra pro současné umění, vědu a technologie.
Továrna byla postavena v letech 1798 – 1800 a původně sloužila jako tiskárna jemné tkaniny - kartounu. V roce 1825 ji zakoupil podnikatel Josef Herzig. O dva roky později Herzig získal i za továrnou ležící brusírnu skla. Na tomto místě nechal v roce 1828 postavit budovu přádelny bavlny, strojírnu, bělidlo, barevnu a úpravnu. Tkaní lnu se tak v místní oblasti změnilo na tkaní bavlněných látek a bavlna se díky tomu stala snadno dostupným materiálem. V roce 1837 do továrny vstoupili Herzigovi synové a společnost byla přejmenována na Josef Herzig & Söhne.
Ve 40. letech 19. století provozovala továrna celkem 5196 vřeten a zaměstnávala 113 dělníků. Pohon továrny vodní silou řeky Nisy se stal postupem času nedostačující, proto byl v roce 1842 uveden do provozu první parní stroj v kraji, který doplňovaly dvě vodní turbíny. Po roce 1855 v čele společnosti stanul Anton Herzig, tehdy již továrna provozovala mechanickou tkalcovnu o 244 stavech s roční produkcí kolem 3300 kusů bavlněných látek. V té době textilka zaměstnávala kolem 300 lidí. Součástí areálu byla i administrativní budova, sklad uhlí a kovárna. Hlavními obchodními partnery měla Herzigova továrna v Itálii, v Uhrách a Sedmihradsku. Vyváželo se především surové, bílé i barvené bavlněné zboží. Firma získala nespočet zásluh a medailí z průmyslových výstav ve Vídni, Lipsku, Mnichově, Londýně a Paříži. V roce 1859 však zbankrotoval hlavní obchodní partner společnosti – bankovní dům Arnstein & Eskeles, což vedlo firmu Josef Herzig & Söhne k velkým finančním ztrátám a posléze k prodeji továrny.
V továrně se v následujících letech vystřídalo několik dalších majitelů, až ji v roce 1880 zakoupila ve své době největší bavlnářská společnost v Rakousku-Uhersku, firma Mautner & Osterreicher v čele s průmyslníkem Isaacem Mautnerem z Náchoda. V roce 1895 měla továrna celkem 1000 stavů. Společnost přestála 1. světovou válku a ve výrobě pokračovala i po vzniku Československa. Největším akcionářem firmy tehdy byla pražská Živnobanka.
Textilka se po několika přestavbách a proměnách dochovala až do současnosti. V 50. letech však přestala sloužit textilnímu průmyslu a přešla pod národní podnik Bižuterie. Veřejnosti byla známá pod pojmem Silka.
V roce 2002 koupila areál továrny společnost G&B Beads, s.r.o. a přesunula do něj výrobu skleněných perlí a bižuterie. V roce 2020 společnost G&B Beads bezúplatně postoupila nevyužívané továrenské prostory nadačnímu fondu/občasnkému sdružení Nisa Factory za účelem vybudování centra pro současné umění, vědu a technologie.

Zdeněk Lhotský – Jaroslav Róna
2. 5. – 1. 6. 2025
Přehlídka nejaktuálnější grafické a sklářské tvorby Zdeňka Lhotského bude doplněna vybranými pracemi Jaroslava Róny.
All you need is Glass
6. 6. – 29. 8. 2025
Výstava představí kurátorovaný výběr výsledků IGS 2024. Oproti Novoborské přehlídce zahrne práce, které nebyly v době jejího otevření hotové. Nabídne širší pohled na autorskou sklářskou tvorbu vznikající v kooperaci s předními skláři-řemeslníky. Do výběru jsou zařazeni sklářští výtvarníci a pedagogové Teresa Almeida, Clare Belfrage, Lara Bohinc, Peter Hermansson a Bjørn Friborg, Yukako Kojima a další. Z českých sklářských výtvarníků se počítá s představením práce Lucie Švitorkové, Elišky Monsportové nebo Viléma Smejkala.
Libuše & Libuše
12. 9. – 21. 11. 2025
Jarcovjáková – Dlabola Pražáková
Mezigenerační a multidisciplinární dialog dvou umělkyň, které dělí generační rozdíl 32 let, rozdílná životní zkušenost (život v totalitním Československu, vyrovnávání se s tabuizovanou sexuální orientací, náročná úloha umělkyně – matky, soužití se synem se specifickou zdravotní diagnózou) i umělecké médium, které používají (fotografie, malba), ale pojí velmi podobná citlivost, s jakou zaznamenávají svět kolem. Již delší dobu připravovaný projekt představí Jarcovjákové výběr fotografií z cyklu Demiurgové v kontextu velkoformátových pláten Dlaboly Pražákové, v nichž se vyrovnává s předsudky okolí směřujících k zdravotně postiženému synovi. Svět, ve kterém žijí, v němž se pohybují, soukromý mikrokosmos, který zachycují ve svých pracích, se jim stává prostředkem k vyjádření hlubších a objektivnějších kvalit současného světa a života. Prchavé okamžiky, zastavené chvíle ticha, drobné všednosti, které se proměňují v zásadní znaky lidství, soubytí, lásky, přítomnosti.
Osahávání textilu
12. 12. – duben 2026
Galerie Nisa Factory se nachází v bývalé přádelně, kde od první třetiny 19. století až do počátku padesátých let 20. století probíhala textilní výroba nejrůznějšího typu. Delší dobu uvažovaný projekt je zacílený na roli dekoru v textilní tvorbě a jeho recepci v současném umění. Cílem je představit současnou tvorbu, kde dekor vycházející z podstaty textilu, ať již v podobě krajky, výšivky nebo potisku, je součástí kresby, malby, nových médií.