Továrna byla postavena v letech 1798 – 1800 a původně sloužila jako tiskárna jemné tkaniny - kartounu. V roce 1825 ji zakoupil podnikatel Josef Herzig. O dva roky později Herzig získal i za továrnou ležící brusírnu skla. Na tomto místě nechal v roce 1828 postavit budovu přádelny bavlny, strojírnu, bělidlo, barevnu a úpravnu. Tkaní lnu se tak v místní oblasti změnilo na tkaní bavlněných látek a bavlna se díky tomu stala snadno dostupným materiálem. V roce 1837 do továrny vstoupili Herzigovi synové a společnost byla přejmenována na Josef Herzig & Söhne.
Ve 40. letech 19. století provozovala továrna celkem 5196 vřeten a zaměstnávala 113 dělníků. Pohon továrny vodní silou řeky Nisy se stal postupem času nedostačující, proto byl v roce 1842 uveden do provozu první parní stroj v kraji, který doplňovaly dvě vodní turbíny. Po roce 1855 v čele společnosti stanul Anton Herzig, tehdy již továrna provozovala mechanickou tkalcovnu o 244 stavech s roční produkcí kolem 3300 kusů bavlněných látek. V té době textilka zaměstnávala kolem 300 lidí. Součástí areálu byla i administrativní budova, sklad uhlí a kovárna. Hlavními obchodními partnery měla Herzigova továrna v Itálii, v Uhrách a Sedmihradsku. Vyváželo se především surové, bílé i barvené bavlněné zboží. Firma získala nespočet zásluh a medailí z průmyslových výstav ve Vídni, Lipsku, Mnichově, Londýně a Paříži. V roce 1859 však zbankrotoval hlavní obchodní partner společnosti – bankovní dům Arnstein & Eskeles, což vedlo firmu Josef Herzig & Söhne k velkým finančním ztrátám a posléze k prodeji továrny.
V továrně se v následujících letech vystřídalo několik dalších majitelů, až ji v roce 1880 zakoupila ve své době největší bavlnářská společnost v Rakousku-Uhersku, firma Mautner & Osterreicher v čele s průmyslníkem Isaacem Mautnerem z Náchoda. V roce 1895 měla továrna celkem 1000 stavů. Společnost přestála 1. světovou válku a ve výrobě pokračovala i po vzniku Československa. Největším akcionářem firmy tehdy byla pražská Živnobanka.
Textilka se po několika přestavbách a proměnách dochovala až do současnosti. V 50. letech však přestala sloužit textilnímu průmyslu a přešla pod národní podnik Bižuterie. Veřejnosti byla známá pod pojmem Silka.
V roce 2002 koupila areál továrny společnost G&B Beads, s.r.o. a přesunula do něj výrobu skleněných perlí a bižuterie. V roce 2020 společnost G&B Beads bezúplatně postoupila nevyužívané továrenské prostory nadačnímu fondu/občasnkému sdružení Nisa Factory za účelem vybudování centra pro současné umění, vědu a technologie.
Továrna byla postavena v letech 1798 – 1800 a původně sloužila jako tiskárna jemné tkaniny - kartounu. V roce 1825 ji zakoupil podnikatel Josef Herzig. O dva roky později Herzig získal i za továrnou ležící brusírnu skla. Na tomto místě nechal v roce 1828 postavit budovu přádelny bavlny, strojírnu, bělidlo, barevnu a úpravnu. Tkaní lnu se tak v místní oblasti změnilo na tkaní bavlněných látek a bavlna se díky tomu stala snadno dostupným materiálem. V roce 1837 do továrny vstoupili Herzigovi synové a společnost byla přejmenována na Josef Herzig & Söhne.
Ve 40. letech 19. století provozovala továrna celkem 5196 vřeten a zaměstnávala 113 dělníků. Pohon továrny vodní silou řeky Nisy se stal postupem času nedostačující, proto byl v roce 1842 uveden do provozu první parní stroj v kraji, který doplňovaly dvě vodní turbíny. Po roce 1855 v čele společnosti stanul Anton Herzig, tehdy již továrna provozovala mechanickou tkalcovnu o 244 stavech s roční produkcí kolem 3300 kusů bavlněných látek. V té době textilka zaměstnávala kolem 300 lidí. Součástí areálu byla i administrativní budova, sklad uhlí a kovárna. Hlavními obchodními partnery měla Herzigova továrna v Itálii, v Uhrách a Sedmihradsku. Vyváželo se především surové, bílé i barvené bavlněné zboží. Firma získala nespočet zásluh a medailí z průmyslových výstav ve Vídni, Lipsku, Mnichově, Londýně a Paříži. V roce 1859 však zbankrotoval hlavní obchodní partner společnosti – bankovní dům Arnstein & Eskeles, což vedlo firmu Josef Herzig & Söhne k velkým finančním ztrátám a posléze k prodeji továrny.
V továrně se v následujících letech vystřídalo několik dalších majitelů, až ji v roce 1880 zakoupila ve své době největší bavlnářská společnost v Rakousku-Uhersku, firma Mautner & Osterreicher v čele s průmyslníkem Isaacem Mautnerem z Náchoda. V roce 1895 měla továrna celkem 1000 stavů. Společnost přestála 1. světovou válku a ve výrobě pokračovala i po vzniku Československa. Největším akcionářem firmy tehdy byla pražská Živnobanka.
Textilka se po několika přestavbách a proměnách dochovala až do současnosti. V 50. letech však přestala sloužit textilnímu průmyslu a přešla pod národní podnik Bižuterie. Veřejnosti byla známá pod pojmem Silka.
V roce 2002 koupila areál továrny společnost G&B Beads, s.r.o. a přesunula do něj výrobu skleněných perlí a bižuterie. V roce 2020 společnost G&B Beads bezúplatně postoupila nevyužívané továrenské prostory nadačnímu fondu/občasnkému sdružení Nisa Factory za účelem vybudování centra pro současné umění, vědu a technologie.
Buď kreativní se Zdenkou Huškovou 2. 9. 2023
Buď kreativní se Zdenou Huškovou v sobotu 2. 9. od 10:00 do 15:00 hodin.
Grafička Zdenka Hušková je známá svojí pečlivostí a trpělivostí, ale také svým nadhledem a specifickým černým humorem. Pro sobotní setkání připravila grafickou ateliérovou dílnu s možností osvojit si základní pravidla linorytu a pomocí ručního lisu vytisknout vlastní grafiku, a také pracovat s již vytištěnou grafikou a korály.
Projekt se uskutečňuje za finanční podpory Evropské unie z prostředků Národního plánu obnovy
RuhrKunstMuseen 28.8. 2023
Veřejná prezentace projektu proběhne 16. 9. v 10:00 hod
v Nisa Factory
Projekt se uskutečňuje za finanční podpory Evropské unie z prostředků Národního plánu obnovy.
Výsledky otevřené výzvy 28. 8. 2023
Na naši otevřenou výzvu reagovali Zdena Hušková - linoryt a korále, Jan Schindler - broušení skla, Petra Lorenz - netradiční práce s korálem v rámci bižuterie, Ludmila Šikolová - umělecká prezentace recyklované bižuterie, Anna Strnadová a Filip Novák - divadelní představení reflektující historii skleněného korálku. S výsledky jejich projektů se budete moci seznámit 21. 10. v Muzeu skla ve Weisswasseru.
Projekt se uskutečňuje za finanční podpory Evropské unie z prostředků Národního plánu obnovy.
RuhrKunstMuseen 1. 6. 2023
Studijní a networkingová cesta do Porůří za účelem usnadnění transformace obsahové náplně bývalého průmyslového areálu na kulturně kreativní centrum NISA FACTORY, jehož cílem je podpora sklářského a textilního umělecko-technického řemesla a navazujících uměleckých profesí, která jsou pro region charakteristické. Síťování v rámci mezinárodní spolupráce s prověřenými zahraničními galeriemi. Sdílení principů a možnosti integrování green deal včetně dlouhodobé udržitelnosti při integraci KKS
Studijní cesta proběhla v květnu 2023 díky podpoře Národního plánu obnovy v rámci programu Mobilita II Statut umělce.
Veřejné představení jejích výsledků se uskuteční v září a v říjnu, termíny budou upřesněny
Prezentace a networking v Kreatives Sachsen 1.3.2023
Ve spolupráci se sklářským muzeem Glasmuseum Weiswasser probíhá od října 2022 intenzivní jednání o prezentaci kulturního a kreativního sektoru napojeného na sklářské umění a průmysl severních Čech.
Projekt se uskutečňuje za finanční podpory Evropské unie z prostředků Národního plánu obnovy
